Přípravy na cestu
Plánoval jsem vyrazit do Thajska na začátku tohoto roku. Původní plán byl odlet začátkem února, ale změna je život. Technika TRE, cvičení na uvolňování napětí a stresu, kterou jsem se naučil v Thajsku minulý rok mě uchvátila natolik, že jsem se rozhodl absolvovat certifikační trénink. Ten ale začínal v Chiang Mai (severní Thajsko) už 26.1. tj za 6 dní. Nejpozdější možný přílet do Thajska byl tedy 24.1., protože minimálně jeden den člověk potřebuje na rekonvalescenci z dlouhých letů a časového posunu (Jet lag). A tak jsem začal plánovat. Většinou neplánuji úplně do detailů, protože dost často se věci odehrávají úplně jinak, než si člověk představuje. Ale základní naplánování, zakoupení levných letů a rezervování hostelu na prvních pár dní je potřeba. Samozřejmě se mi podařilo při rezervaci letu u Fly Dubai udělat chybu, a tak jsem měl vzápětí hovor z Arabských Emirátů, což mě docela překvapilo, protože už jsem byl z angličtiny přepnutý měsíc do Češtiny. Nicméně se po dlouhém bádání podařilo chybu odstranit a hlavní organizační část byla za mnou.
Balení kufru
Dále bylo třeba vymyslet co vzít sebou a jak to zabalit, abych se vešel do předepsaných velikostí a hmotností a zároveň aby jsem netahal zbytečné věci jako loni. Loni jsem totiž měl velký XXL cestovní kufr a problémy s ním byly celou dobu. Jak při umístění ve vlaku a autobusu, tak při tahání těžkého kufru celou dobu cesty. A také při stěhování a převozu na motorce to nebylo zrovna nejkomfortnější. Mnohokrát jsem se později přistihl při myšlenkách: “Ty vole, na co sis tolik krámů bral, když je stejně nevyužíváš.” Takové to: “Možná by se mi to tam mohlo hodit”, může udělat z cestovního zavazadla pěkné monstrum. A tak jsem tentokrát sbalil jen to nejnutnější. Trubku, mixážní pult, pár triček a šortek, hygienické potřeby a potřebné dokumenty. Řešil jsem také to jak to udělat s cestou do Prahy, protože jsem si nechtěl brát zimní oblečení, ze kterých by se nástupem do letadla stala jenom nepotřebná zátěž. A tak jsem to vyřešil několika vrstvami triček a lehkých mikin, které využiji všude.
Cesta na letiště
22.1. začala moje cesta. Měl jsem až večerní let v 22:30, takže jsem měl celý den na to se dostat do Prahy na letiště. Plán byl po cestě v Bystřici nad Pernštejnem vyřídit mezinárodní řidičák, nechat auto na parkovišti a předat klíče. Samozřejmě jsem ráno ještě dobaloval takže jsem vyrazil na poslední chvíli. Přijdu k autu, nastartuji, sešlápnu plyn, auto zahrabalo, ale žádný pohyb. Pravá část auta byla zapadaná sněhem tak, že bez lopaty to nešlo. Tím se ale má malá časová rezerva vyčerpala a začal jsem trochu stresovat. Nicméně poté už vše šlapalo jak po másle. Na dopravním úřadě nebyla žádná fronta a vyřízení netrvalo déle jak 10 minut, předal jsem klíčky mamce, rozloučil se a vyrazil na vlak.
Odbavení na letišti
Do Prahy jsem dorazil bez komplikací, našel zastávku odkud jede kývavá doprava na letiště a s velkou časovou rezervou jsem na letiště dorazil. Při kontrole palubních zavazadel budí většinou můj kufr s trubkou a mixážním pultem zvídavost, protože na obrázku z rentgenu to vypadá opravdu zajímavě. A tak většinou musím vše vybalit a poté znovu zabalit a tak tomu bylo i tentokrát. Potom už jenom čekat na to až nás vpustí na palubu.
Záznam letu Praha – Dubaj 22.1.2018 – 23.1.2018 
Záznam letu Dubaj – Bangkok 23.1.2018 – 24.1.2018 
Záznam letu Bangkok – Chiang Mai 24.1.2018 
Západ slunce z paluby 
Nad mraky 
Nad Arabskou pouští 
Pohled na Dubaj z paluby letadla
Let do Dubaje
Tentokrát jsem měl opravdu štěstí a měl jsem celé tři sedačky pro sebe a tudíž jsem se alespoň trochu mohl vyspat. Let byl hladký. Trval asi 6 hodin a druhý den v ranních hodinách místního času jsem dorazil do přestupní stanice Dubaj. Tam jsem při vstupní kontrole potkal kamarádku Anetu, která také letěla do Thajska a byla nejistá kam jít a jestli si má vyzvednout zavazadla už v Dubaji a znovu odbavit nebo až v Bangkoku. Až jsme toto společně vyřešili, měli jsme spoustu času na to se poznat.
A tak jsme probrali naše životní příběhy, plány cestovní tipy a triky. Také jsme zkusili trochu dospat časový posun, ale sedačky na tamním letišti nejsou zrovna nejpohodlnější. Let do Bangkoku byl zpožděn, takže jsme čekali přes 9 hodin, což je hold nevýhoda levných letů.
Let do Bangkoku a Chiang – Mai
Po 17 hodině místního času jsme byly konečně vpuštěny na palubu. Let byl bezproblémový a po 6 a půl hodinách jsme přistávali v Bangkoku. Bylo něco po 2 hodině ráno místního času. Tam jsme se rozloučili, protože Aneta zůstala na několik dní v Bangkoku a já měl navazující let do Chiang Mai. V tu dobu jsem byl již hodně unavený a už bych se nejradši viděl v posteli. Nicméně mě ještě čekal transfer autobusem na druhé letiště v dopravní zácpě v Bangkoku a navazující let do Chiang Mai – města v severní oblasti Thajska. Po hodinovém letu jsem se již objevil v mé cílové destinaci. Hurá:)
Hledání hostelu
Tak, teď už jenom najít taxi a dostat se do hostelu. Tehdy jsem se poprvé podíval detailněji na hostel, který jsem si přes booking.com zaregistroval. Taxikář po mě chtěl jméno hostelu, ale bohužel jméno na rezervaci hostelu bylo pouze v čínských znacích. Znělo to asi takto: ⾬巷燕坞（燕窝炖品主题⺠宿）😁 A tak se mi taxikář vysmál a já musel najít nové řešení. Na stránkách hostelu jsem našel GPS pozici, v mapách našel nejbližší hostel u dané lokace s “normálním” názvem a předal toto taxikářovi.
Chiang Mai 
Buddhistický chrám Doi Suthep, Chiang Mai 
Květinový festival, Chiang Mai 
Buddhistický chrám Doi Suthep, Chiang Mai 
Květinový festival, Chiang Mai 
Květinový festival, Chiang Mai 
Socha Buddhy v areálu chrámu Doi Suthep, Chiang Mai 
Buddhistický chrám Doi Suthep, Chiang Mai 
Buddhistický chrám Doi Suthep, Chiang Mai 
Květinový festival, Chiang Mai
S tím už byl spokojený, tak jsem si oddechl a nastoupil do auta. Samozřejmě jsem chtěl nastupovat zprava na místo spolujezdce, které je ovšem v Thajsku místo řidiče. Na to se mi taxikář vysmál podruhé:) Dorazil jsem na místo určené GPS, zaplatil taxikáři a vešel do hostelu. GPS pozice uvedena na stránkách hostelu nebyla samozřejmě správná a tak jsem dorazil na úplně jiné místo. Byl jsem už opravdu unavený a neměl jsem už energii na to to řešit. Naštěstí v hostelu, do kterého jsem dorazil naposledy, byly tak příjemní a ochotní, že mi pomohli zkontaktovat můj zarezervovaný hostel a dokonce mě tam i zadarmo odvezly.
A toto je vlastně pointa celého příběhu. Proto miluji Thajsko. Protože ačkoliv se tu z Evropského pohledu fixních plánů a struktur člověk dostává do svízelných situací, protože tady to prostě funguje jinak, ve většině případech je v takové situaci podpořen ohleduplností a laskavostí. A tím má člověk přístup k tomu bezpečně nabourat své zajeté struktury a pohledy, které už třeba nejsou ani potřebné a nebo jsou dokonce kontraproduktivní k osobnímu růstu.