Vystudoval jsem VUT Brno obor Kybernetika a měření. 6 let jsem pracoval jako programátor a vedoucí projektů v zázemí malé ale rychle rostoucí firmy. Práce mě celkem bavila, ale něco mi stále chybělo, unikalo. Co to bylo? ŽIVOT!!! Neměl jsem čas na rodinu, přátele ani sám na sebe, na to řešit svoje nedobře fungující zdraví jinak než „lupáním“ pilulek. Dny jsem trávil v práci, kde jsem měl dobré výsledky, ale také spoustu stresu a nedostatek pohybu. To jenom zhoršovalo mé dlouhodobé problémy s bolestí zad a depresí.
A jak tyto problémy vlastně začaly?
V 15 letech jsem byl na preventivní prohlídce u ortopeda a bylo mi sděleno, že mám jednu nohu kratší o 1,5 cm a že mám začít užívat kompenzaci do boty – tzv. podpatěnku. Tehdy jsem se cítil naprosto zdravý ale zároveň jsem doktorům plně důvěřoval a tak jsem souhlasil. Po půl roce užívání podpatěnky to ovšem začalo. Nikdy nekončící bolesti pouze v pravé polovině zad. Začal jsem chodit na střední průmyslovou školu do Žďáru nad Sázavou, kde jsem kvůli těmto bolestem navštívil jiného lékaře a ten mi řekl, že mám nohy dlouhé stejně a že podpatěnku nosit nemám.
Už nevím co byla nebo nebyla pravda, nicméně užívání podpatěnky 1,5 cm v době nejrychlejšího růstu nebyl asi nejlepší nápad. A tak bylo jednoduché vypěstovat si svalovou dis-balanci, rotaci pánve a problémy v SI skloubení. Tehdy jsem ani nevěděl, co tyto bolesti způsobovalo. Prošel jsem spousty vyšetřeními, ale nenašli nic, co by to mohlo způsobovat. A tak jsem “neměl na výběr”. “Musel jsem” s touto bolestí chtě nechtě žít, což bylo ohromě těžké. Postupně mě tato bolest brala z života všechno, co jsem měl rád a dostal jsem se do stavu spíše přežívání než žití a po delší době i deprese. Nicméně nějak jsem i v těchto stavech dokončil VUT v Brně a začal pracovat.
Počátek změny
I když jsem cvičil jógu, plaval, chodil na rehabilitace a snažil se v rámci volného času hledat cestu jak se cítit lépe, další dny v práci mě opět díky stresu a přetížení stáhly dolů a pokračoval jsem v „přežívání“. Jednoho dne jsem si už řekl: „DOST!!! Takhle to dál nejde!!!“ Šel jsem za šéfem a řekl jsem mu že končím. To víte, že mě napadaly myšlenky: Co teď budu dělat? Čím se budu živit? Opouštím svoji jistotu! Naštěstí jsem dostatečně šílený na to, abych to i tak udělal :). Sbalil jsem si věci a odletěl do Thajska cvičit jógu a řešit moje zdravotní problémy.
Thajsko
Z původně plánovaného 1 měsíce jsem tam prožil 5 měsíců, které mi změnili život. Začátek byl však hodně těžký a rozhodně ne podle mých očekávání. Dokonce jsem se po 14 dnech cítil ještě hůře než dříve, ale stále mi nějaký vnitřní hlas říkal: „Jen pokračuj!“. Postupem času jsem se cítil lépe a lépe. Vyzkoušel jsem a zažil spousta technik a metod na uvolnění těla a psychiky a našel cestičku jak svazující pocity a napětí v těle do velké míry vyřešit.
Částečně jsem se živil hudbou – hraním na trubku, ale stále to nepokrývalo moje výdaje a tak moje úspory postupně mizely z mého účtu. Proto jsem se snažil najít práci jako freelancer v oboru programování. Nicméně to nešlo a čím víc jsem to „hrotil“, tím víc to nešlo. Nakonec můj laptop a harddisk přestaly fungovat a tak jsem to vzdal. Smířil jsem se s tím, že prostě ty prachy utratím a že stále nemám vidinu řešení finanční situace.
Návrat do “reality”
Po 5 měsících jsem se vrátil zpět domů a začalo peklo. Změna podnebí a teploty z +30°C na -5°C, změna kultury, málo slunce, změna denního rytmu, časový posun a žádná práce která by mě živila. V tomto období jsem zažíval nejtěžší životní krizi, moje zdravotní problémy se vrátili ještě ve větší míře a neměl jsem vidinu jak z toho ven. Musel jsem vyvinout hodně, hodně úsilí, i když jsem stále neviděl cestu a neměl motivaci. Ale po nějaké době, kdy jsem aktivně hledal a pracoval na sobě, jsem se konečně zvedl a postavil se zase na nohy. A pak se začali dít věci. Kamarádka, kterou jsem poznal v Thajsku, mi nabídla účast na online projektu, který mi zajišťuje tolik vysněné finanční minimum a který můžu dělat odkudkoliv. A v ten stejný den přišla další nabídka. Nabídka spoluúčasti hudební produkce v Berlíně od jiné kamarádky, kterou jsem také poznal v Thajsku.
Euro-trip
I když spolupráce v Berlíně nefungovala podle mých představ, byl to pro mě zlomový bod. Dostal jsem se znovu “na cestu”, která mě zavedla do Itálie. Tam jsem poznal skupinu cestovatelů, ke kterým jsem se později připojil. Cca 4 měsíce jsme společně cestovali napříč Evropou a učili se týmové práci, komunikaci, cizím jazykům, organizaci různých workshopů a koncertů a také prezentaci našich schopností a silných stránek.
Postupně jsem pochopil základní princip. To, že jsem byl v silném napětí a depresích byla jen zpráva: „Probuď se!! To čemu věnuješ většinu svého času není Tvoje vášeň, Tvoje mise, není to to, co máš skutečně dělat. To co máš dělat se Ti ukáže až když tomu dáš šanci a opustíš staré zajeté koleje. Neřeš to, že ostatní si myslí, že to není normální a že by sis měl zase najít „normální“ práci. To, že je to v dnešní společnosti u nás považováno za normální – „makat jak strhanej“ a nemít na nic jiného čas – neznamená, že je to tak v pořádku. Až najdeš svoji misi, svůj projekt, svoji vášeň, poznáš to jednoduše – když začneš, cesty se Ti budou sami otevírat!!“