Lidovky.cz vydali nádherný článek o velké české senzaci na Olympijských hrách v Jižní Koreji. Vhodné nejprve přečíst článek viz kliknutím na obrázek níže.
Dva podstatné body, které se v tomto článku zrcadlí
1. To na co směřujeme naší pozornost, to vidíme, slyšíme…tj vytváříme si takto naši realitu.
Pokud ji směřujeme na chyby, (pravděpodobně proto že nás tento zlozvik naučily hlavně ve škole… hodnocení na základě chib kterých jsme se v daných předmětech dopustili… no snad se naše školství z tohoto pomalu probírá…), tak chyby budeme vytvářet.
Mimochodem moje čeština začíná pokulhávat, takže mám tento můj text asi plny chyb.
Takova mala reflexe: Kdo z vás se na ně soustředil? Btw možná jsem některé z nich udělal záměrně. 😁
2. Cíl není nejdůležitější, pouze nám udává směr.
Je to náš záměr. Pokud se ale upneme pouze na cíl, ztrácíme to nejdůležitější … PŘÍTOMNÝ MOMENT…a právě ten jediný je reálný. Nejpodstatnější je tedy cesta a vůbec nezáleží v jaké části cesty zrovna jsme. Opět malá reflexe:) Když řídíte auto, soustředíte se a přemýšlíte o tom jak a kdy dorazíte na místo, kam potřebujete a dokonce na to co tam budete dělat a s kým? A když to nejde podle představ, protože doprava není plynulá, nebo píchnete kolo, začnete být nervózní? A nebo si užíváte daný moment, vidíte před sebou pohybující se scénu, slyšíte zvuk motoru, cítíte jak auto reaguje na každý váš pohyb rukou a nohou, cítíte zpětný ráz od vozovky do volantu (pokud nemáte supermoderní elektrický posilovač). A když píchnete kolo, vezmete to jako nový projekt, který má sice cíl opravit auto, ale zároveň je to tvůrčí proces který si užíváš?
Děkuji za tyto živé příklady těchto principů, které fungují vždy a všude.
