Jak toto vzniklo? Vlastně tam ani nebyl žádný záměr něco tvořit. Jednoho večeru jsem si tak vzal do ruky kytaru …
seděl jsem celkem odevzdaný a celkem down ze situací, které mi život poslední týdny intenzivně přinášel. Nebyl jsem ani schopný si všechno z toho prožít – jen jsem to zasunul někam pod pokličku. V ten moment to bylo určitě správné rozhodnutí, protože jsem potřeboval být silný a řešit vše nutné a prožívat všechno v jeden moment by bylo obtížné ustát. Ze zkušenosti už ale vím, že není dobré to pod pokličkou nechávat příliš dlouho a tak přišel čas to znovu otevřít. No jo, ale jak? Když už jsem si to tak hezky do sebe schoval – sám před sebou schoval – někdy je pak těžké najít k tomu zpátky cestu a taky po pravdě, komu se vůbec chce se o to snažit, když to co tam je bude nejspíš bolet. Už ale nejsem tolik naivní myslet si, že když to tam nechám, je to vlastně ok … jedeme dál, nač to otevírat … no jo, ale ono to tam pořád je, bez vzduchu zavřené pod pokličkou… po čase to začne hnít a negativně propagovat do různých aspektů mého života. A proto se rozhoduju touto cestou již znovu nejít a hledám způsob jak se napojit na onu situaci, kterou jsem si sám před sebou schoval.
… a tak jsem začal brnkat a celá situace se mi začala otevírat před očima a já si ji mohl do-prožít, pustit to ven, otevřít pokličku. U toho jsem stále hrál (možná spíš brnkal … skvělou techniku hraní na kytaru zrovna neoplývám, což je slšet :D, ale o to tu až tolik nejde ) a protože su hračička a rád zkoumám, zapnul jsem nahrávání na mobilu …
Myslím, že vyjádření hudbou je můj nástroj a mnoha dalších, ale jde to i tisíce dalšími způsoby. Každému sedí něco jiného … jít si někam zakřičet, něco rozbít, vyplakat se, tančit, psát, zpívat … prostě najít jakýkoliv způsob, jak najít a odklopit onu pokličku, kterou jsme si (možná vlivem situací) ale sami vytvořili. Pak můžeme zase volně dýchat:)